MŮJ PŘÍBĚH

IMG_90252_1

 

 Značka Dotchi vznikala od absolutní nuly prostřednictvím těžké a špinavé práce. Asi si říkáš, co je na šití špinavého a těžkého resp.fyzicky náročného? Samotné šití takové opravdu není ale má cesta ke značce Dotchi, jakou ji znají dnes již tisíce lidí, taková vážně byla. Zde je můj příběh v ,,kostce,,.

 

Jak vznikl název značky

 Název značky Dotchi je zároveň mou přezdívkou, získal jsem ji v době kdy mou největší vášní byl adrenalinový sport, kterému se říká Freestyle BMX. Vznikl zkomolením mého příjmení a značky zaměřené na výrobu komponentů a kol. Přezdívka se uchytila a do pár týdnů nezbylo moc lidí, kteří by mě oslovovali mým pravým jménem. Dnes je pro mě Dotchi nejen přezdívkou a názvem mé módní značky ale především symbolem vytrvalosti a toho, že když něco děláte naplno, není možné neuspět.

 

Kdy jsem značku založil

 Značku jsem založil v roce 2009, již při studiu oboru Modelářství a návrhářství oděvů. Před jejím založením jsem však, paradoxně, v prvních dvou letech studia chtěl ze školy odejít, protože mi studium moc nešlo a nebavilo mě, doslova jsem prolézal. Profesoři mě měli za někoho, kdo nejspíš dříve nebo později odpadne. Potom se vše díky prvním zajímavým projektům, ke kterým jsem byl pozván svými kamarády, změnilo. Známky se mi začaly lepšit, protože se změnil můj postoj k oboru. Nicméně postoj profesorů a spolužáků zůstal. Tajil jsem, že po škole veškerý volný čas věnuji své značce.

 

 Proto, když na to po čase náhodou přišla má spolužačka, se to po škole samozřejmě rychle rozšířilo a pro všechny to bylo velké překvapení, že ten loser je vlastně majitelem módní značky, kterou už respektuje jako plnohodnotnou spousty spokojených klientů.

 

Dlouhá cesta

 A teď už k vysvětlení té těžké a špinavé práce. Školu jsem úspěšně dokončil ale přestože jsem měl módní značku, bylo to pořád dítě, které vyžadovalo spoustu pozornosti a peníze více bralo než dávalo. Jedinou variantou jak se uživit bylo nastoupit do zaměstnání. Dnes je sice textilní průmysl na vzestupu ale v době kdy jsem skončil studium, téměř přestával existovat a tak nebyla možnost sehnat práci v oboru natož v textilním průmyslu. Krásně se to sešlo a přišla i krize a tak vlastně bylo možné sehnat zaměstnání pouze přes známosti a člověk musel brát cokoliv bylo. ZPOČÁTKU JEN BRIGÁDY.Vyzkoušel jsem si toho opravdu spoustu. Například jsem dělával helpera na stavbách. To je ten člověk co dělá práce, které nikdo jiný dělat nechce jako například práce se zbíječkou, nošení pytlů s cementem a vynášení sutě. Mezi sezónní práce patřily například práce v pneuservisu, kde jsem zvedal auta, sundával kola, omýval je a převážel je do skladu a ze skladu a vše muselo být s rychlostí radioaktivní rybičky, mimochodem, to mi zůstalo i v práci v krejčovské dílně :D

 

sezbijeckou 10154279_985433591467285_82283262241380037_n4

 

 První regulérní zaměstnání, které jsem měl bylo v čistící stanici osiv. Zde jsem pracoval 4 roky.Tuhle práci si vybavím dodnes kdykoliv mám dny, kdy si začnu brblat na práci v krejčovské dílně. Proč to nebyl zrovna dreamwork? Náplní mé práce totiž bylo, od 6 ráno, za minimální mzdu mořit chemikaliemi obylí a čistit ho od plev. Bez nároku na ochranné pomůcky jsem tak každý den musel převozit až 30 tun obylí v půl tunových vacích nebo 50kg pytlích. Navíc v extrémně prašném prostředí a v období zimy i v -18 stupních. Občas jsem však měl i zpestření a mohl jsem dělat i jinou práci jako bylo například odklízení mrtvých holubů a myší nebo přesypávání vaků prolezlých miliony larev molů. No lahůdka. Pro zajímavost, také jsem si vyzkoušel být číšníkem, kadeřníkem, elektrikářem, sádrokartonářem, řidičem, zástupcem vedoucího výroby v reklamce, zástupcem stavby vedoucího, webmasterem, uměleckým malířem, CNC operátor a airbrusherem. Když jsem něco neuměl, holt jsem si to nechal ukázat a naučil se to.

 Jak po škole tak později po práci jsem většinu volného času trávil návrhem, nabízením svých služeb a v případě úspěchu i ušitím nejrůznějších oděvů za cenu, která by byla přijatelná ale zároveň abych vydělal nějakou tu stovku, za kterou bych mohl koupit další materiál a ušít něco jen tak na ukázku a prezentaci pro další potenciální klienty. Po dlouhé roky tak investice do značky Dotchi putovaly z těžko vydřených peněz, kterých nebylo zrovna nazbyt. Vše šlo pomalu a krkolomně ale byl jsem prostě jen rád, že jsem mohl šít, zdokonalovat se a tvořit.

 

11044559_985432494800728_1204198134958873674_n2_1

P9220064

 

První velké vítězství

 Po 6-ti letech každodenní práce na svém jménu (resp.značce), jsem došel do bodu, kdy mé jméno začalo pracovat pro mě a já se mohl naplno začít věnovat navrhování a šití.

 

 Dnes šiji jak na zakázku tak i konfekční modelové řady pro e-shop www.dotchi.cz, které jsou často v daném designu vyrobeny pouze v 1-3 kuse, což odráží i exklusivitu mé značky. Jelikož jsem se dříve v zakázkovém šití zabýval i šitím obleků na míru, mám ty nejvyšší možné zkušenosti, kterých může krejčí dosáhnout. Stále však vymyslím i postupy nové, které komponuji do některých svých modelů. Dělám to trochu i ze škodolibosti, že se najde člověk, který to zkusí napodobit, pořádně si zanadává a pak to hodí do kouta. Mám rád, když modely vypadají jednoduše ale miluji výzvy v podobě složitých zpracování. Rád dávám přednost galanterii a látkám od českých výrobců ale také rád pracuji s materiály od luxusních modních značek jako jsou Gucci, Versace, Louis Vuitton, Balenciaga aj. Přednost dávám samozřejmě přírodním materiálům. Umělé materiály využívám pouze pokud si to typ oděvu vyžaduje a jsou nenahraditelné materiály přírodními. Jako každému zkušenějšímu krejčímu, který má nejradši kvalitní vlnu, mi umělé materiály vadí už jen na omak, natož abych z nich šil něco klientům přímo na tělo. Co se kvality týče, jsem precizní a nejsem líný udělat udělat něco navíc, pokud to je přínosem pro životnost oděvu. Módní značka Dotchi se i díky tomu řadí mezi udržitelné značky označované jako ,,slow fashion,,

 

Příběh pokračuje, buď jeho součástí...

Tvůj osobní krejčí

Tomáš Dočkal

tomd